Divadelní představení Matka
Již v roce 1938 měla premiéru divadelní hra Matka, jejímž autorem je Karel Čapek. Žáci devátého ročníku měli možnost zhlédnout tuto hru v divadle Reduta v Brně. Sami byli překvapeni aktuálností tématu a zaujala je i moderně zpracovaná inscenace. Ocenili také herecké výkony, přirozený projev a v neposlední řadě možnost sami si najít odpovědi na otázky, které v nich téma vyvolalo. Obzvlášť strhující byl závěr, ze kterého všem běhal mráz po zádech.
SPOILER: Zemi přepadá cizí stát a začíná válka...Všichni její muži přesvědčují matku, aby pustila Toniho do války, matka je prosí, aby ji k tomu nenutili... Když volá žena v rozhlase všechny muže do zbraně, bojovat za vlast a oznamuje zprávu o nepřátelským torpédem zasažené a potápějící se cvičné lodi Gorgona, a mimoděk říká, že její syn je mezi 400 chlapci na lodi, ještě pořád matka odmítá Toniho poslat do boje. Žena v rozhlase volá celý svět o pomoc, čte zprávu, že nepřítel shodil bomby na školu, zranil a zabil mnoho dětí... Tehdy se matka rozhoduje: „Copak někdo může zabíjet děti? Malé usmrkané děti? Jdi Toni, jdi!" (zdroj: www.radioteka.cz)
Zde jsou reakce a názory některých žáků:
Kterou postavu jsi nejvíce chápal, resp. nejvíce jsi jí rozuměl?
Otci, že chtěl ukázat pravdu.
Jirkovi, protože možnost překonat nějaký rekord je skvělý pocit.
Soucítila jsem s matkou, protože vím, že musí být těžké ztrácet milované lidi, zvlášť vlastní děti.
Kornelovi, protože mi byl nejvíce sympatický, vrhal se do jakékoliv akce, ke které měl příležitost.
Rozhodně jsem nejvíc rozuměla matce. Nedokážu si představit, jak bych se cítila, kdyby mi umřel manžel a potom i skoro všechny děti. Chápu, jak se zachovala, když chtěl Toni do války. Za mě je to velmi statečná žena, že to všechno zvládla, nakonec Toniho nechala jít do války a zůstala sama.
Nejvíc jsem chápal Ondrovu smrt. Zemřel, aby další lidé nemuseli. Obětoval se pro budoucí generace.
Nejvíc jsem asi rozuměla Tonimu, že chtěl jít bojovat se svými spolužáky. Věděl, že jde nejspíš na smrt, ale slovo, které dal spolužákům, že půjdou všichni spolu, chtěl dodržet.
(žáci 9. C)
Co tě na divadelní hře překvapilo?
Byla reálnější, než jsem čekal.
Jak ta matka Dolores nechtěla Toniho pustit a potom na konci sama vzala zbraň a vložila mu ji do ruky.
Překvapil mě Toni, že i přesto, jak byl vychován, změnil názor a chtěl jít bojovat.
Překvapilo mě, že každý chtěl něco udělat pro ostatní, ale neuvědomovali si, jak na tom pak budou oni.
Hra byla udělaná v modernější podobě, než jsem očekávala.
(žáci 9. C)
Čas od času přemýšlím, na jakou stranu bych se přiklonil. Přijde mi, že obě jsou správné. Edgar Vala, 9. B
Hra se mi velice líbila, byla zajímavě zpracovaná. Líbilo se mi, že matka mohla mluvit s duchy, čímž nebyla tak úplně sama. Šlo vidět, jaký má pohled na válku žena a jaký pohled má na válku muž. Lenka Bařinová, 9. B
Mě hra velice zaujala. Byla lehká na pochopení a hrozně jsem se vžil do role matky. Konec jsem čekal, ale nelíbil se mi jeho otevřený závěr. Adam Hanáček, 9. B
Mě hra moc nebavila, ale nakonec jsem si ji užil. Na to, že hra byla napsaná století dozadu, tak byla super. Více mně bavil Hamlet v Praze. Líbilo se mi, jak to herci hráli. Rád bych jel i na další. Líbilo se mi prostředí, i když bylo menší než v Praze. Martin Hrabě, 9. B
Nejvíc na mě zapůsobilo, jak ztvárnili, jak muž a žena mají jiné priority ve válce. Adriana Jurčíková, 9. B
Hra se mi moc líbila. Divadlo se mi líbí obecně, ale nečekal jsem to až tak dobré a zároveň tak jednoduché. Všiml jsem si, že tady Toniho Matka pustila sama od sebe, když slyšela, že vraždili děti, ale v té hře by se radši zavřela do díry a nechala všechny umřít, ale její mrtví synové a muž ji nenechali. Docela jsem se nad ní zamyslel, protože může klidně vypuknout nějaká válka a sám nevím, co bych dělal, asi bych ho tam poslal dřív, ale nemůžu vědět, jak bych se cítil. Šimon Kubík, 9. B
Hra byla zajímavá a zároveň jednoduchá. Byla celkem krátká a taková svižná. Ze začátku se pomalu rozjížděla a ke konci jí synové umírali jeden po druhém. Líbily se mi konverzace s mrtvými členy rodiny a postupné vysvětlivky v nich. Hra byla občas i vtipná a celkově se mi líbila. Vladimír Kubík, 9. B
Líbil se mi způsob hraní ve smyslu, že jsou tam dialogy s mrtvými, a na konci jsem měla na krajíčku, takže to beru pozitivně. Karolína Martáková, 9. B
Výborná hra plná emocí a ke konci fascinující rozhodnutí a pochopení matky. Pavel Nývlt, 9. B
Hra se mi líbila. Myslím, že ta moderní verze byla trochu divná, ale až tak moc to nevadilo. Na konci, když byly ty zprávy, že byly výbuchem roztrhány děti, jsem se málem rozbrečela (spolu s asi třemi lidmi). Ema Rácová, 9. B
Hra byla hrána dobře. Pochopila jsem celý děj a jsem ráda, že těch postav tam bylo akorát a vyznala jsem se v tom. Dobrý nápad, že tam zařadili i ty zesnulé, že je vidí jen matka. Co mi naopak vadilo, že tam strašně moc věcí opakovali pořád dokola, ale chápu, že to museli prodloužit, jinak by to bylo asi krátké. Tereza Staňková, 9. B
Ze začátku mě trochu odrazovalo, že se to bude odehrávat v moderním prostředí, ale nakonec se mi to líbilo. Někdy jsem tam viděl i něco ze života. Nebylo to ani moc dlouhé, ani moc krátké, takže to se mi taky líbilo. Ještě se mi dost líbilo to pozadí scény a že byly využívány ty věci z toho. David Úprka, 9. B
Podle mě byla hra úžasná a měla jsem husí kůži. Byl to úplně jiný pohled na tu situaci, co se děla. Amálie Machovská, 9. D
Hra byla úžasná, plná emocí od matky i synů. Celkově i k pláči to bylo. Jsem moc ráda, že jsem tu hru viděla. Anna Škápíková, 9. D
