To je ta Praha, město, milenka,
hned naděje a pancíř víry mé,
srdce, jež mělo stokrát ztichnouti,
a bije, bije, bije v horečce.
Potulní básníci
navlékají tu krásným milenkám
punčochy tkané z květů meruněk
a z fantastických slov, které znáš jenom ty.

Kdo? Jenom ty!

Jaroslav Seifert: Praha z Petřína (Cyrilu Boudovi)

Upřímně, nemohla jsem dospat, jak jsem se těšila, takže mi ani nevadilo vstávat tak brzo, abych stihla vlak v 7:02. Cesta byla poněkud ospalá. Z počátku jsme se snažili konverzovat, ale pak jsme si radši natáhli nohy a nasadili sluchátka.

Cesta nakonec uběhla rychle, a protože jsme snědli většinu zásob z domu, měli jsme pádný důvod vyhledat nějaké to KFC. Nejdřív nás ale čekalo ubytování, ke kterému vedla vzrušující cesta metrem, plná nástrah a nebezpečně vyhlížejících jezdících schodů. Prý nás nazvali ,,vesničany''. Asi proto, že jsme až příliš projevili radost z neobvyklé jízdy metrem. Na ubytovně jsme si nechali nepotřebné věci a vyrazili jsme do víru velkoměsta.

Na Pražský hrad se nám šlo ztěžka, protože je na pahorku. Není to nějaký extra velký kopec, ale nám to stačilo k tomu, abychom se cítili utahaně, a byli jsme rádi, když jsme se tam vyškrábali a mohli si udělat několik památečních fotek. Někteří se ve  fotografování skoro až vyžívali a měli potřebu zvěčnit takřka každou blbinu. I když blbina v Břeclavi asi není stejná jako blbina v Praze. Pak jsme se vydali po Nerudově ulici a mohli jsme si ji každý svým tempem projít až dolů, kde byl sraz.

Naše další kroky vedly k budově parlamentu. Tam nás čekala prezentace a prohlídka. Nevím, jak na tom byli ostatní se svými pocity z této návštěvy, mě osobně to moc nenadchlo, ale chápu, že je to jakousi povinností pro každého. Pak nečekaně následoval oběd a konečně jsme se mohli vydat do vysněné kavárny Starbucks. S kelímkem horké kávy jsme se pak vydali ulicemi Prahy na Karlův most. Víte, byl to asi jeden z mých nejsilnějších zážitků. Davy lidí k našemu překvapení nebyly tak velké a mohli jsme se volně pohybovat a nemačkat se v tlačenicích před každou sochou. Západ slunce, odrážející se na hladině Vltavy, jsem si přímo vychutnávala a celý výjev umocňovalo hraní neznámého houslisty. S kamarádkami jsme mu hodily pár drobných a dál jsme nasávaly vlahý večerní vánek, prošly jsme se až k Prašné bráně.

Cestou ke Stavovskému divadlu jsme se zastavili u několika památek, a než začalo představení, dostali jsme asi hodinový rozchod a já jsem ho využila k procházce se svou tetou, která mi ukázala Pařížskou ulici, na kterou jsme se společně nestihli podívat. Večer jsme měli vyhrazený pro zhlédnutí divadelní hry Revizor. V divadle jsem si připadala úplně jako v nějakém snu. Hezky upravení lidé se hrnuli do divadla a my jsme se mohli usadit v naší lóži. Z toho všeho mě až chytala závrať. Velký lustr, pozlacená výzdoba a hlavně pohled z našich míst dolů. Představení s Miroslavem Donutilem v hlavní roli bylo chvílemi trošku náročnější, ale i tak jsme se párkrát zasmáli.

Po cestě do hostelu jsme si prostě museli opatřit večeři a pro nás bylo kuře a hranolky jasná volba. Hezky v pyžamkách jsme se pustili do jídla a zábava pokračovala ještě dlouho potom. Ranní vstávání k mému údivu nebylo tak bolestivé, jak jsem si myslela. Sbalili jsme se a vyrazili k nádraží. Totiž abychom se nemuseli tahat s těžkými zavazadly, paní učitelky vymyslely, že si je tam necháme ve schránkách. Odtud následoval další zajímavý výlet, a to na Slavín.

Z Vyšehradu jsme sešli dolů k Vltavě, prošli jsme se podél řeky, kde na nás čekala nečekaná zábava (pšt - plašili jsme holuby), a než jsme opět zavítali do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, měli jsme rozchod v Palladiu, abychom si mohli koupit něco k jídlu, ale také nějakou památku na výlet do Prahy. A hurá znovu do parlamentu, tentokrát na zasedání. Chvilku klidu vystřídal shon a za to můžeme poděkovat hromadné dopravě a nepraktičnosti stánků s jízdenkami. Problém naštěstí vyřešila mobilní technika s sms jízdenkami a my si mohli vesele jet na vlak. Kupé na nás vyšlo naprosto skvělé a zbytek cesty jsme se hlasitě smáli a prohlíželi si fotky z výletu.

Kdybych to měla shrnout, tak to byl skutečně skvělý výlet i přes pár neshod, které jsme mezi sebou měli. Trošku mi vadila dvakrát absolvovaná návštěva parlamentu, protože hlavní město nám nabízí daleko víc zajímavostí. Alespoň mi něco zůstane na příště a je pravda, že kdyby některá místa nebyla v plánu, ani bych je za normálních okolností nenavštívila.

Velký dík patří i paním učitelkám Janě Vymazalové a Šárce Čeperové, které to s námi parádně zvládly, a hlavně se s námi zcela neohroženě vydaly do takových dálek.

Fotogalerie