Uplynuly dva týdny od návratu šesťáků z adaptačního pobytu, jenž žákům usnadnil přechod na druhý stupeň a zároveň jim pomohl navodit pocit, jako by se se svými novými spolužáky i učiteli, jež je do Březové doprovázeli, znali odjakživa. Byli to pan učitel Jiří Kos (6. C) a paní učitelky Hana Martáková (6. A) a Blanka Kumštová (6. B) a Helena Ondrejková, která celou akci coby výchovná poradkyně zajistila a řídila. Postarali se také o bohatou obrazovou dokumentaci.

Žáci nám na oplátku poskytli bezprostřední dojmy. Jako první uvádíme příspěvek Jakuba Škrabala ze 6. B, nového člena novinářského kroužku.

Když jsme přijeli do areálu, zdálo se mi to super, ale když jsme otevřeli dveře od pokoje, zdálo se mi to jako špatný vtip. A počasí bylo v pondělí, jako by si z nás dělalo legraci. Bohužel se v tom dešti nedalo nic dělat až na seznamovací hry. Ale v úterý to byl nářez. Jsem rád, že jsme vše nestihli a na skok do prázdna jsme šli až v noci. To byl teprve ten pravý zážitek. To se nezdá, ale chtělo to hodně odvahy, ta hloubka je fakt velká. Také rafty byly na jedničku s hvězdičkou. Paintball mě zklamal, ale středeční airsoft to vynahradil. Byl super, bomba, bezva, cool.

Další příspěvky jsou od žáků 6. C.

Jeli jsme se školou na adaptační pobyt do Březové. Cestovali jsme třikrát vlakem a jednou autobusem. Když jsme tam dojeli, viděla jsem velkou horolezeckou stěnu, lanové centrum a velké budovy. Když jsme přijeli, ubytovali nás v chatce pro deset lidí, ale nás tam bylo jenom pět. Potom jsme šli na lukostřelbu, ale začala bouřka, takže z toho nic nebylo. Bylo úterý ráno, proběhla snídaně a po ní jsme odešli na různé aktivity. Po obědě jsme si vyzkoušeli rafty, bylo to super a pak jsme přešli na vzduchovky. Večer v 20:00 hodin byla diskotéka až do 22:00 hodin. Bylo středeční ráno a těšili jsme na horolezeckou stěnu a na lanové centrum. Potom následoval oběd: zelí, knedlíky a uzené maso. ,,Mňam!". A následovalo rozloučení a odjezd! Moc jsem si to užila a jsem ráda, že jsem jela.

Michaela Prajková

Přišli jsme z lanové dráhy, kterou jsem nepřekonala, a šli jsme se zrovna najíst. Na večeři jsme měli segedínský guláš. Po večeři jsme si s holkami šly povídat na pokoj. Za dvě hodiny jsme se začaly připravovat na diskotéku. Po nenáročné přípravě jsme šly na parket, na kterém ještě nikdo nebyl, ale za nedlouho přišli i jiní. Začali jsme tancovat, ale začal "battle" mezi dvěma borci (vítěz nebyl uveden ). Poté se začalo znovu tancovat.

Tereza Zajíčková

Všechny šesté třídy odjížděly vlakem na adaptační pobyt. Dojeli jsme tam přesně v poledne, takže hned byl oběd. Ubytování bylo skromné, ale atrakce byly úžasné. Na ně jsme mohli jen s naším vedoucím, který se jmenoval Mário. Měl pomocníka Ondru, který se právě na vedoucího zaučoval. Byla tam i diskotéka, na které byli úplně všichni. Při jedné akci nás chytla bouřka, tak jsme museli být v budově. Vařili tam dobře a chutně. Po třech dnech jsme odjížděli domů. Jeden vlak měl zpoždění, ale i tak jsme se domů vrátili v předem určeném čase. Bylo to tam úžasné a je mi líto, že už tam nepojedeme.

Anežka Mrláková

Když jsme tam dojeli, moc mě to nezaujalo. A jak to dopadlo? Poslední den jsem vůbec nechtěla jet domů. Byla jsem nejlepší na lanech a horolezecké stěně. Nebo aspoň to říkal náš instruktor. Měli jsme dva a oba byli super. Strašně se mi to tam líbilo. A jídlo bylo taky fajn. Diskotéka byla úžasná, hlavně po 21. hodině. Skok do prázdna byl strašidelný, ale skvělý. Paintball mě moc nebavil, stříleli jsme totiž jen do dodávky. Zato airsoft byl úžasný, i když mě střelili do krku.

Nikol Peřinová

Přijeli jsme autobusem a měli jsme segedín. Byl výborný. Pak jsme šli na pokoje. Byli jsme na pokoji pro deset lidí. Pak nás dali do týmu. Naši instruktoři se jmenovali Mário a Ondra. Další den nám šli ukázat paintballové kuličky a stříleli jsme na dodávku. Také jsme hráli hru netopýry. Byla dvě družstva: pyskatí a ušatí. Měli jsme zavázané oči a hledali jsme balónek. Vyhráli ušatí. Byli jsme také na raftech, pak na horolezecké stěně a lanové dráze. Tu jsem přelezla. Byl tam také les a v něm "skok do neznáma", bylo to hrozné! Jen velká jáma a v ní kamení. Večer byla diskotéka. Vařili nám tam výborně. A také mě střelili při airsoftu do nohy. Další den byl odjezd.

Martina Kolářová

Zdá se, že se žáci vrátili spokojeni, popřejme jim, aby vytvořili dobrou partu a strávili na druhém stupni pěkné čtyři roky.

Fotogalerie