Učební pomůcky jsme uložili do kabinetů, ze sešitů jsme vytrhali nepopsané papíry, žákovské knížky jsme svázali a zanesli do archivu, v třídních knihách jsme vyškrtali prázdné kolonky a zapsali poučení na prázdniny. Třídy jsme vyklidili a nachystali na opravy a malování. Rozdali jsme výroční vysvědčení, často provázené pochvalou.

Přiblížil se den, kdy jsme se loučili s našimi deváťáky. Vždy je to slavnostní rozloučení, na kterém se setkají žáci, rodiče i učitelé. Neopakovatelnou atmosféru umí vytvořit paní zástupkyně Šárka Čeperová, jež nám dělá průvodkyni setkáním. Letošní deváťáky pochválila, prý to byl dobrý ročník. Byl. A také celý školní rok se vydařil.

Prázdniny potřebujeme všichni, ale už dnes se těším a se mnou jistě většina učitelů na vůni čistých sešitů, nových obalů, do špičky ořezaných pastelek, naleštěných lavic a židlí, na krasopisně vypsaný úvodní list v žákovské knížce. Ale hlavně se těšíme na naše žáky, s kterými budeme společně usilovat o nalezení toho nejpěknějšího vztahu, protože jedině tak se může naše dílo podařit. Vždy vstupujeme do nového roku s očekáváním, že bude ještě lepší než ten uplynulý.

PaedDr. Jitka Bálková

Letos se za všechny deváťáky proslovem v tělocvičně rozloučila Kristýna Osičková z 9. B.

Vážená paní ředitelko, vážení kantoři, milí rodiče a spolužáci!

Sešli jsme se zde, abychom my, žáci devátého ročníku, ukončili jednu velmi důležitou kapitolu našeho života. Loučíme se nejen s touto budovou, ale hlavně s úžasnými lidmi, se kterými jsme se po celou dobu školní docházky setkávali.

Mnozí z nás váhají, zda se těšit na dva měsíce volné zábavy, nebo smutnit pro náš poslední společně strávený den. Za chvíli se rozejdeme do tříd, obdržíme vysvědčení a dveře naší základní školy se pro nás již nadobro uzavřou.

Pojďme spolu zavzpomínat na těch krásných devět let.

Nejlepší a bezpochyby nejbezstarostnější částí základní školy byl první stupeň. Všichni jsme byli malí, energičtí, někteří až přímo hyperaktivní a teď nemůžeme pochopit, kde jsme brali tolik elánu. V té době se nám opravdu zdála škola hrou, ale postupem času z nás toto nadšení vyprchalo.

Stála před námi naše společná čtyřletá etapa na druhém stupni, do které jsme všichni vstoupili s opatrností a plni očekávání, přibylo nám mnoho nových předmětů, učivo se stávalo náročnějším, kantoři byli přísnější a jejich nároky se zvyšovaly. Brzy jsme však poznali, že škola není jen podávání vyčerpávajících výkonů v lavicích, ale čekaly nás také odměny ve formě výletů, exkurzí, ale i vícedenních pobytů jak u nás, tak v zahraničí. Tyto chvíle jsou pro nás nezapomenutelné a probouzí v nás ty nejkrásnější vzpomínky.

V deváté třídě jsme se museli rozhodnout, kam nasměrujeme své kroky v dalších letech, jakou střední školu si zvolíme. Doufejme, že každý z nás si pro sebe vybral to pravé ořechové.

Ráda bych za všechny deváťáky poděkovala našim učitelům. Děkujeme za vaši trpělivost, kterou jste s námi měli, uvědomujeme si, že to s námi nebylo mnohdy lehké. Vám, rodičům, děkujeme za podporu a důvěru, kterou jste v nás vložili, a našim spolužákům a kamarádům za nejkrásnější a nezapomenutelné chvíle spolu strávené.

Nezbývá, než se naposledy pokochat pohledem na tuto školu a rozloučit se s lidmi, kteří nám tak moc přirostli k srdci. Nebude snadné opustit vás. Nemám ráda loučení, ale všechno krásné musí jednou skončit, aby mohlo něco nového a krásnějšího opět začít. Tak pojďme vstříc svým snům a vzpomínejme na sebe jen v dobrém.

Někdy opět na viděnou!

Související článek

• Loučení s deváťáky a konec školního roku