Hanny by mohla být další normální holka, která si žije svůj každodenní život s běžnými starostmi. Ráno by mohla v klidu vstát a jít do práce, třeba do nějaké kanceláře. Ale místo, kde Hanny pracuje, rozhodně není kancelář a její život je všelijaký, ale jistě ne všední a prázdný. Každé ráno totiž vstává s důležitým posláním – pomáhat lidem s drogovou závislostí v K-centru.

Když se řekne centrum, někteří si možná představí rozlehlou budovu plnou místností, například obchodů. Káčko je ale spíš jako klubovna. Interiér na mě působí docela svěžím dojmem, mám totiž pocit, že i přes všechny strasti a problémy, které se zde řeší, si místnost zanechává poměrně pozitivní nádech. Ale to jsem asi byla jediná, na koho to tak působilo. Jiní se různě ošívali a zdálo se mi, že dávají najevo jakousi nechuť k tomuto místu. To už ale sedíme v kruhu na židlích a nasloucháme Hanny. Dalo by se toho říct spoustu o drogové závislosti, ale žádný letáček ani přednáška typu ,,neberte drogy''na mě neudělala takový dojem, jako přímý kontakt s člověkem, který s takovými lidmi pracuje a co víc snaží se jim pomoct. Vysvětluje nám pravidla scházení se v Káčku a popisuje proces výměny stříkaček. Pokud nechce být dotyčný viděn, stačí zazvonit, otevře se malé okýnko, přes které proběhne výměna. Zdůrazňuje nám, že nutit někoho abstinovat nemá žádný smysl. Člověk musí totiž chtít, mít silnou vůli a hlavně po boku někoho, kdo s ním celou záležitost projde a bude mu nápomocen. Drogově závislí si můžou do centra přijít vyprat, dát si nějaké jídlo nebo kávu anebo se podívat na internet po případné práci. Přiznávám, že z válejících se opilců nebo zdrogovaných lidí se mi špatně dělá, ale nemůžeme všechny házet do jednoho pytle. Někteří se z toho dostat nemůžou nebo nechtějí, ale jiní už nechtějí žít ve tmě a v bolestech. V samotě a bezmoci. Možná žijí ve velkých skupinách, ale co je to za přátele, kteří vás na noc někomu půjčí za láhev alkoholu? Takový život si snad nikdo nezaslouží a Hanny to ví. Obdivuji její vytrvalost a nedozírnou trpělivost.

A jestli bych chtěla někdy v K-centru pracovat? Ne. Nemám asi tak čistou duši bez předsudků a pohled na lidi ničící si své životy by mě asi také brzo zničil. Můžu snad jenom popřát dobré výsledky takovým lidem, jako je Hanny, a pevnou vůli všem, kteří se rozhodli udělat ten zásadní a těžký krok svůj život změnit od základu. Ať už se ta změna týká čehokoliv.

Pavlína Kamenská, 8. B

Z rozhovoru Martiny Štěpničkové s Nikol Judexovou z 8. B, která spolu se svými spolužáky navštívila koncem května K-centrum.

Kde je centrum Káčko?
Na autobusovém nádraží.

Líbilo se ti to?
Ano, bylo to velmi zajímavé a poučné.

Co tě nejvíc zaujalo?
Vyměňování jehel, pomoc, ochota a trpělivost.

Jak dlouho jste tam byli?
Jednu vyučovací hodinu v rámci občanské výchovy.

Který vyučující vás doprovázel?
Paní učitelka Ondrejková.

Byl tam zrovna nějaký návštěvník?
Ne, nebyl. Mají tam vyhrazené návštěvní hodiny a my jsme tam byli před otevřením.

Související článek

• O drogách zas a znova