„Právě se zamilovala. Zamilovala se do stromu, ale také do větru, který stále kvílel a pohrával si s jejími vlasy, zamilovala se do přírody a chtěla ji poznat, srdce jí bilo o sto šest a ona konečně něco zaslechla z kmene, jako by se ozývalo velice tiché ahoj...velice tiše zašeptala ahoj." (Terka)

Letošní ročník autorského čtení je u konce a nám nezbývá než se rozloučit s krásnými pracemi našich žáků a svázat je do sborníku na památku. V srdcích nám však zůstává naděje, že příští pokračování přinese nová dílka plná originálních spojení, výstižných přirovnání, obrazných pojmenování. Osmý ročník právě k takovým obratům přímo vybízel již svým tématem „Příroda kolem nás aneb ...A to je ta krásná země". Autorské čtení není ani tak soutěž jako spíše schůzka s krásným slovem. Přesto oceňujeme diplomem autory, kterým se podaří svůj text co nejlépe interpretovat. Letos se na předních místech seřadili Jirka Buťa z 8. A, Katka Mochťáková a Terka Kabelková z 9. A a Tomáš Ptáčník z 8. C. V divácké soutěži nejlépe uspěli Katka Školová z 9. B a Martin Šopík z 9. A

Na ukázku jsem vybrala některé výňatky, jež potvrzují krásu naší řeči, ale hlavně schopnost našich žáků své myšlenky vyjádřit neobvyklým, jedinečným způsobem a vytvořit umělecký text. Celé znění všech třiatřiceti příspěvků si můžete přečíst zde.

„Když jsem odjížděl autobusem, zahlédl jsem ještě veverku a připadalo mi, že se na mě usmívala." (Jirka) „Na obloze poletují vrány a na hladině ladně tančí labutě. Jdete cestou do neznáma a nohy se vám boří v barevném listí. Jen tak se procházet a přemýšlet nad malichernostmi." (Klára) „Příroda vypadá jako namalovaná od malíře. Na hladině, která se leskla jako zrcadlo, se pokaždé vytvořila obrovská kola a vystříknuté kapky se třpytily jako drahokamy. V některých tůních to vypadalo jako za výkladem obrovského akvária." (Tomáš) „Sluníčko nás hřálo a prosvítalo mezi korunami stromů jako reflektory na pódiu." (Bára) „Stromy jsou nejspíš velmi staré, prozrazuje to silný kmen, vrásčitý jako tvář staré ženy." (Katka) „K zemi se snášejí vločky velikosti nehtu. Po těle mi tancuje chlad. Přede mnou se otvírá srdce lesa." (Martina) „Kolem mě poskakovala malá zajíčata. Laně s koloušaty se krmily dozlatova zbarveným senem. Byla jsem zavalena blahem." (Míša) „Sněhové vločky sedaly jedna na druhou a vytvářely krásnou kyprou bílou peřinu. Je to hezké, když jsou všechny špíny a nečistoty města přikryty takovou čistotou." (Anička)

Na soutěž autorské čtení jsem šla ještě se svými spolužačkami Bárou Bartošovou a Markétou Rosochovou. Zpočátku jsem se ani moc nebála. Když jsem ale přišla na řadu, začala jsem mít trému. Po předčtení textu to však přešlo a já se začala soustředit na hodnocení ostatních. Bylo tam hodně pěkných prací a já si někdy nebyla jistá, koho mám škrtnout, anebo napsat. Všimla jsem si, že hodně hlasů dostávali ti, co to četli nahlas a srozumitelně. Celé čtení trvalo asi dvě hodiny. Nakonec jsme všichni dostali sborníky. Paní učitelka nás dvě s Bárou potom ještě požádala, abychom sečetly body, které se udělovaly v divácké soutěži, a napsaly ty, co jich měli nejvíc.

Darina Ondrejková, VI. B

Na soutěž v autorském čtení jsem se dostala jen náhodou. Jako fotografka.
Požádala mě o to vedoucí našeho novinářského kroužku paní učitelka Jitka Bálková.
Moc ráda jsem tuhle výzvu přijala a to hlavně proto, že tam četly své příspěvky také moje spolužačky Barbora Bartošová a Darina Ondrejková.

Markéta Rosochová, VI. B

Související články

• Třídní kola autorského čtení vrcholí
• Válka aneb Boje, spory, konflikty