Včera jsme se rozloučili s našimi deváťáky a jako milou vzpomínku na tento den uvádíme proslov Jakuba Kříže, žáka 9. B. Dnes jsme rozdali vysvědčení všem ostatním žákům, přejeme všem pěkné prázdniny a v novém školním roce na shledanou.

Drazí učitelé, spolužáci, rodiče!

Sešli jsme se zde, abychom uctili památku letošních deváťáků a pozůstalých učitelů. Jelikož se blíží konec devítky a my se chystáme trápit jiné učitele na jiných školách, tak by nebylo špatné si ještě trochu zavzpomínat.

Když jsme vstoupili do první třídy, abychom se něco přiučili, snili jsme o tom, že až vyjdeme školu, stanou se z nás astronauti, modelky, vojáci, holičky a superhrdinové. Ale čas běžel rychleji než porno časopis v klášteře a v páté třídě jsme se museli rozhodnout, jakým směrem se naše sny budou vyvíjet. Někteří chtěli na gymnázium, někteří do sportovky, někteří do jazykovky a někteří jen na druhý stupeň. A tak jsme museli projít otravnými přijímacími zkouškami, díky kterým se rozhodlo.

A podle toho jsme se dostali na druhý stupeň. Naše staré kolektivy se rozpadly. Museli jsme si zvykat na nové učitele i na novou skupinu spolužáků, ale myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že to nic těžkého nebylo. O učivu se to samé říct bohužel nedá, a tak jsme se prokousávali až do deváté třídy, kde nás čekalo jedno z nejtěžších rozhodnutí, které změní život. Kam na střední? Pravda, někteří v tom měli hned od začátku jasno, ale většina z nás se nemohla rozhodnout. A tak přišly na řadu rady rodičů, psychologů a učitelů a díky tomu jsme se konečně rozhodli. A já doufám, že všichni správně. Mezitím se ale blížilo přijímací řízení, a tak si všichni začali vylepšovat známky a začali se připravovat, abychom na ten den D byli připraveni. Když to všechno skončilo, netrpělivě jsme čekali na výsledky. Teprve pak, až přišly, jsme si začali uvědomovat, že tohle jsou poslední dny, které trávíme pohromadě.

A proto bych chtěl poděkovat všem spolužákům, protože s nimi to ve škole šlo jako po másle, rodičům za jejich ochotu a peníze na školní výlety a v neposlední řadě taky učitelům, kteří nás naučili spoustu věcí do života, jako např. že diamant krystalizuje v krychlové soustavě, že tangens dosáhne 90 stupňů až v nekonečnu a že sloveso namaluje je vidu dokonavého. No prostě samé důležité věci.

Tak doufám, že se můj proslov líbil, a nakonec bych vám chtěl popřát hodně štěstí na střední a učitelům popřát pevné nervy s jinými žáky. Děkuji za pozornost.

Jakub Kříž, 9. B