Štěpán Káňa má mnoho zálib, ale dvě vášně - historii a chemii. Obě se staly jeho olympijskými disciplínami. V okresním kole Dějepisné olympiády vybojoval druhé místo, v Chemické olympiádě se umístil třetí. Z obou vyplynul postup do krajského kola, kde se umístil uprostřed startovního pole.

Chemie a já

Řekne-li se chemie, většině lidí se vybaví nesmyslné vzorečky, chaotické rovnice a šílené výpočty. Ale u mě to tak není. Už od malička mě brácha strašil, že chemie je hrozná a že jí nebudu rozumět. Avšak na začátku osmičky, když jsem vstoupil do učebny chemie, na mne cosi dýchlo. A tak od té doby mám rád chemii a ona má ráda mě. Musíte ji totiž pochopit
a mít rádi a nebát se jí.

Více mne baví anorganická chemie než organická. A protože mám rád historii, zajímám se také o alchymii. Kdo by nechtěl vyrobit zlato, elixír věčného mládí nebo kámen mudrců?

Chemie je však jenom můj koníček, stejně jako klavír nebo skaut, a tak stále nevím, jestli se jí budu zabývat i na vysoké škole.
Štěpán

Související články

• Postřehy z krajského kola Dějepisné olympiády
• Chumelí se, chumelí aneb Pár řádků o olympiádách
• Dnes nás učil Štěpán
• Mladí chemici, či alchymisté?