Na přelomu května a června se na naší škole mluvilo převážně anglicky, ale mohli jsme zaslechnout i divočejší italštinu, temperamentní španělštinu, drsnější němčinu a chladnou, ale nádhernou islandštinu. Po týdnu projektové setkání skončilo, ale zážitky a vzpomínky přetrvávají v nás.

Pět dnů s Annou Laurou

Všechno začalo v pátek ve dvě hodiny odpoledne u hotelu Rose. Italští žáci se svými učiteli přijeli mikrobusy téměř načas. Já jsem měla mít ubytovanou Italku Annu Lauru, a přestože jsem ji neznala, poznala jsem ji hned, jak vystoupila z mikrobusu, protože jsem si ji už předtím našla na Facebooku.

Po krátkém seznámení jsme společně odjeli domů, kde se Anna Laura ubytovala, a navečer jsme navštívili Elu, která měla také ubytovanou Italku. Po návštěvě u Ely jsme šli společně s rodiči na večeři do restaurace, kde si Anna Laura „vzala" na památku jeden z pivních tácků, protože se sbírá. Také ochutnala českou pizzu, která jí moc chutnala.

Druhý den jeli Italové na společný výlet do Mikulova a Lednice. Po návratu okolo šesté hodiny jsme šli na mši do kostela.

V neděli jsme měli volný den, tudíž jsme mohli se svými italskými přáteli jet na jakýkoli výlet. Nakonec jsme zvolili cestu do Brna, kde jsme navštívili hrad Špilberk. Anna Laura chtěla ochutnat také typicky české jídlo, a tak jsme byli navečer pozváni k mé babičce, která uvařila vepřo, knedlo, zelo. Všechno snědla, ale nevím, jestli jí to opravdu tak chutnalo, nebo jen měla po celodenním výletě hlad.

V pondělí se v osm hodin ráno konalo přivítání všech účastníků Comenia ( Italů, Němců, Španělů a Islanďanů) před naší školou. Následně jsme je společně s učiteli provedli po škole a všechno jim ukázali. V poledne jsme vzali hosty na oběd do naší školní jídelny. Moje Italka byla velmi překvapená, protože na jejich škole jídelna není, a tak musí všichni žáci obědvat doma.

V úterý nás čekal poslední den strávený společně. Ráno jsme odvezli všechny kufry do hotelu Rose a šli jsme do školy. V deset hodin čekalo naše cizince setkání se starostou na městském úřadě, kam jsme je doprovázeli. Po návštěvě u starosty jsme se všichni před městským úřadem naposledy rozloučili a pořídili fotografie na památku.

Dáša Hájková, 9. B

Italsky v Břeclavi

První den po příjezdu Italů jsme měli za úkol vzít je na večeři do nějaké restaurace. Šli jsme tedy projít město, přešli přes most u „ žluté " školy a najednou si cizinci všimli, že před námi stojí pizzerie Gargano. Všichni se shodli na tom, že chtějí na večeři italské jídlo - pizzu.

Vešli jsme do Gargana a najednou se vynořil za barem velmi příjemný starší pán, který začal odpovídat italsky na všechny jejich dotazy. Myslím, že pro všechny bylo velkým překvapením, že pávě v Břeclavi najdou člověka italské národnosti. Přiznávám, že i pro mě to bylo velmi překvapivé a doposud jsem o Garganu nevěděla, že mají italské vedení, i když tam chodím často na večeři, což mi také potvrdil česky mluvící barman .

Radka Hemalová, 9. B

Den po dni

V pátek 28. 5. přijely skupiny z Itálie, Německa, Španělska a Islandu. Poté jsme si rozebrali „naše děti" a jeli jsme domů. Mé Italce - Ilarii Migliano se Česká republika velice líbila. Celý pobyt si s radostí natáčela na video. K večeru následovalo rozdávání dárků. Dostala jsem typické italské sušenky a sadu utěrek do kuchyně s motivem mapy Calabrie. Ale protože vstávali ve tři hodiny ráno a strávili dlouhou cestu, šla brzy spát.

V sobotu 29. 5. jsme všichni jeli na zámek do Lednice a do Mikulova na několik vyhlídek. V Lednici bylo pořízeno nejvíce fotek. Myslím, že největší úspěch sklidilo nádherné ručně vyřezávané dřevěné schodiště.

V neděli 30. 5. jsme měli volný program, takže jsem jela s mou Italkou do Brna navštívit Vaňkovku. Zde zakoupila několik dárků pro kamarády a vybrala si ode mě dárek k narozeninám - krásný černý náramek.

V pondělí 31. 5. bylo slavnostní přivítání účastníků projektu Comenius a následovala prohlídka školy. Mé Italce se naše škola velice líbila. Poté byl sportovní turnaj. Holky hrály na hřišti přehazovanou a kluci fotbal. Po obědě jsme mohli sledovat turnaj dospělých ve volejbalu. Odpoledne jely děti na výlet na Pohansko, ale já jsem zůstala doma a po výletě jsem si opět převzala svou Italku, nadšenou z výletu loďkou.

V úterý 1. 6. bylo přijetí cizinců u starosty. Italové odjeli a já jsem měla už volno, ale návštěvu knihovny se zbytkem cizinců jsem si nenechala ujít. Odpoledne jsme se rozloučili také se Španěly a navečer i s Němci. Zůstala u nás jen skupina deseti Islanďanů.

Ve středu 2. 6. jsme jeli s hosty z Islandu do Brna. Navštívili jsme mnohé památky a přečetli jsme o nich pár nejzajímavějších informací. Ale žádná památka se u Islanďanů nevyrovnala Vaňkovce. Zde se doslova a do písmene rozprchli a jen těžko jsme je hledali, abychom se včas vrátili na místo, kde byl sraz. Nakonec nám chyběla jen paní učitelka z Islandu. Do pátrání po ní se vydali i její kolegové a na místo určení dorazili o dvacet minut později. Takže jsme měli jen pár minut na to, abychom se dostali z Vaňkovky na nádraží. Ale když jsme tam doběhli, s údivem jsme zjistili, že má vlak čtyřicet minut zpoždění. Naštěstí mezitím jel obyčejný rychlík a nemuseli jsme tak dlouho čekat na zpožděný vlak EC. Byl to krásný výlet, plný napětí a vtipných okamžiků. Sice celou dobu lilo jako z konve, ale jak se říká „konec dobrý, všechno dobré". Vaňkovka vyvážila rozmary počasí a my jsme se při čekání na paní učitelku naučili vyslovovat Eyjafjallajökull. Mimochodem jako dárek nám severští přátelé přivezli sopečný popel v lékárnických lahvičkách.

Ve čtvrtek 3. 6. ráno byli Islanďané sbalení a odletěli. Všichni už byli pryč a to znamenalo jistou úlevu, protože to byly opravdu náročné dny, ale zároveň jsme litovali, že projekt už končí. Bylo to úžasné. Doufám, že jsme byli dobrými hostiteli.

Ela Darmovzalová, 9. B