Letošní školní výlet byl v něčem výjimečný. Byl to totiž poslední výlet s naší třídou. Sice jsme nejeli všichni, ale i přesto jsme si to užili.
Po příjezdu do Prahy jsme absolvovali zajímavou prohlídku Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Později odpoledne jsme navštívili Vyšehrad, zastavili jsme se u Faustova domu, viděli jsme Národní divadlo a Betlémskou kapli, Prašnou bránu a mnoho dalších památek. Nejvíce se mi však líbila noční Praha. Procházet se setmělými uličkami, které nejsou přeplněné lidmi.
I druhý den se vydařil. Počasí bylo stálé, nikoho neokradli, nikdo se neztratil ani se nestala žádná jiná pohroma.
Tento výlet si všichni určitě budeme pamatovat a určitě budeme na něj všichni vzpomínat.

Kdybych jel do Prahy s nějakým jiným učitelem (než s paní učitelkou Bálkovou), bál bych se nudy. Naštěstí nuda nebyla. Jel s námi i pan učitel Fadrný, což jsme ocenili (i Kuba), protože jsme si mohli povídat o softbalu. Ale zpátky k té „nudě".
Plně nabitý program, naše referáty čtené přímo u památek a tzv. kvízové otázky na body (V jakém slohu? Kdo je architektem? Jaké číslo domu? Z kterého filmu? Jak říkáme takovému večeru?...) zajišťovaly dvoudenní Prahu jako vlastivědný výlet do hlavního města naší vlasti.
Jen mne mrzí, že jsme z časových důvodů nestihli navštívit Staronovou synagogu. No, snad příště.
Závěrem - nelituji toho, že jsem jel, lituji toho, že to trvalo jen dva dny.

Stalo se tradicí, že naši deváťáci jezdí na výlet do Prahy, aby navštívili PČR a aby naživo viděli památky, které tam jsou.
Když jsme přijeli, byl to trochu šok. Na nádraží bylo strašně moc lidí a na to nejsme zvyklí. Jeli jsme metrem, kde to nebylo o moc lepší. Všude, kam jste se podívali, byli černoši, Vietnamci a další lidé z různých zemí.
Dojeli jsme na místo, kde sídlí PS PČR, a tam jsme měli dlouhou prohlídku s výkladem. Odpoledne a druhý den jsme navštívili další nejvýznamnější památky, které tam jsou už například od dob Karla IV. Nejvíc jsem si však užil večer, kdy jsme šli na Hrad a odtud jsme viděli obrovský kus osvětlené Prahy i s Národním divadlem.
I když nás nejel plný počet, i tak jsme si to užili.

Ubytování bylo super! Moc času jsme tam nestrávili, ale stálo to za to. Pořádně jsme si to užili. Zahráli jsme si s míčem, pak jsme hráli karty a dlouze si povídali.
Navštívili jsme hodně obchodů a restaurací. Bylo tam draze, ale pěkně. Velice dobrou pizzu jsme měli.
Hodně jsme se nachodili, navštívili jsme snad všechny památky v Praze! Ale bylo tam dobře.

Z Prahy bych si chtěla pamatovat několik věcí. Například naši ubytovnu, ve které jsme si užili hodně zábavy. Také tekla studená voda a na žebříku od postele se muselo balancovat.
Největší nadšení bylo, když jsme měli rozchod na Václavském náměstí nebo v Palladiu. Procházení v nádherných pražských uličkách bylo kouzelné. Několik suvenýrů se nám také nevyhnulo.

Až v Praze jsem si uvědomila, že se blíží konec, že už se takto pohromadě na žádném výletu nesetkáme a nebudeme ho trávit společně. Uvědomila jsem si, jak mi ta třída bude chybět a že na ni nikdy nezapomenu.
S paní učitelkou Bálkovou a panem učitelem Fadrným jsme prošli všechna krásná místa. Nejvíce mě zaujala večerní procházka Prahou. Všichni jsme se skvěle bavili. Nejvíce jsme se však nasmáli v petřínském bludišti.

Prahu jsem navštívil už několikrát, ale ne se svými spolužáky. Na tenhle výlet jsem se jako ostatní moc těšil.
Na náš výlet budu hodně rád vzpomínat, protože jsme navštívili hodně známých památek. Hodně se mi líbila večerní vycházka na Hrad, kde jsme byli skoro sami.
Rád budu vzpomínat i na noc v ubytovně, kde jsme se dost nasmáli.
Také jsme byli rádi, že nám paní učitelka dávala rozchody.

Chvíle, která se mi nejvíce vryla do paměti, byla noční prohlídka Prahy. Nejprve jsem byla zklamaná, protože jsem se těšila do 3D kina, kam jsme původně měli jít. Praha je v noci krásná. Všechny ty osvětlené uličky, Karlův most, Pražský hrad, Chrám sv. Víta...To vše na mě velmi zapůsobilo.

Náš výlet jsme zahájili v Informačním středisku PS PČR, kde jsme zhlédli film o historii parlamentu u nás. Poté jsme se vydali do budovy sněmovny. Sál, ve kterém se scházejí poslanci, jsme všichni znali z televizního vysílání.

Památky byly fascinující, ale lepší byly zážitky. Zastavili nás revizoři v metru (jízdenky jsme samozřejmě měli), eskalátory, rozchod, pěkně jsme se najedli v McDonald´s a pak i v KFC, cesta v EC...No prostě zážitků bylo spousta a všechny se sem nevejdou.

Během našeho posledního školního výletu do Prahy jsme navštívili mnoho památek, ale nejvíce na mne zapůsobila prohlídka Vyšehradu.
Po výstupu z metra se před námi rozprostřel pohled na moderní výškové budovy a Nuselský most. Tyto objekty tvořily zvláštní kontrast ke světu ukrytému za hradbami. Po cestě ke Slavínu se zpoza zatáčky vynořila majestátní rotunda, jejíž neomítnuté zdi na mne působily zajímavým kouzlem starodávných časů.
Na hřbitově moje kroky směřovaly k hrobu zakladatele československého skautingu A. B. Svojsíka, kde jsme s Kánětem zapálili svíčky a zazpívali junáckou hymnu.
Místo starobylého Vyšehradu se dvěma kostelními věžemi ve mně zanechalo hluboký dojem a určitě se tam při své příští návštěvě Prahy zase zastavím.

Fotogalerie