Po dlouhých přípravách nastal den, na který jsem se zároveň těšil a kterého jsem se zároveň obával. Obával jsem se neúspěchu a těšil se na to, že všechny mé přípravy tímto skončí - už žádné dlouhé hodiny strávené nad psaním studijního materiálu, už žádné stahování obrázků a dělání prezentací na poznávačku. Konečně se budu moci věnovat naplno i ostatním koníčkům.

Vše to začalo brzkého chladného rána 13. května. Brzkého proto, že jsme museli vyjíždět časně z rána, abychom všechno pěkně stihli. V 6:38 jsme proto již vyjížděli směr Mendelova univerzita v Brně, kde se pravidelně Biologická olympiáda koná.
Hned jak jsme dojeli a já uviděl univerzitu, začal jsem si vzpomínat na různé zážitky z minulého roku. Stejně jako minulý rok i tento začala soutěž zdlouhavou registrací a proplácením jízdenek. Potom jsme byli rozděleni na dvě skupiny - jedna šla dělat teorii, druhá laboratorky. Já jsem patřil do skupiny druhé.

Jakmile se otevřely dveře od učebny, byl jsem příjemně překvapen, neboť jsem viděl spoustu zkumavek - bylo mně jasné, že s největší pravděpodobností budeme dělat biuretovu reakci, na kterou mě paní učitelka Malinkovičová připravila. Laboratorky jsou složitější na kraji nejen obtížností, ale i tím, že během práce jsme museli „odbíhat" na poznávačku ( první skupina během testu). To byla jedna z mála změn oproti loňskému roku, protože minule jsme poznávali v laboratorkách zvířata a při teorii rostliny, nyní obojí zaráz. Na lavici jsme měli roztok A, B a C a museli jsme rozpoznat, ve které jsou bílkoviny. Jen mě překvapilo, že to neměli moc dobře připravené. Např. můj kahan neměl uzávěr, a protože lihové kahany se zhasínají víkem, tak jsem si ho musel půjčovat. Jako kdyby to nestačilo, moje střička s vodou netěsnila, takže jsem hned při prvním použití polil celou lavici. Druhá skupina na tom byla ještě hůř, neboť pro ně se nedařilo najít nové zkumavky, později stojan na ně, protože byly moc velké. Z laboratorních prací jsem dostal 19 bodů z 20, čímž jsem se umístil na pomyslném druhém děleném místě.

Když jsem vešel do místnosti se zvířaty a rostlinami na poznávání, zprvu jsem se lekl, protože jsem uviděl topol bílý, který jsme neměli na seznamu. Ten mně zrovna nevadil, ale bylo mně jasné, že to není jediná věc, kterou na seznamu nemáme. Hned na začátku nám pustili dva hlasy ptáků. To je moje nejoblíbenější část, protože mě vždy povzbudí bezradné obličeje mých soupeřů. Nejprve jsem se pustil do zvířat, která mě potěšila tím, že tam byl pouze jeden jediný obrázek, jinak samé vycpaniny. Ze zvířat jsem dostal 18,5 bodů z 20, což mi vyneslo zase druhé místo.

Po 45 minutách strávených v laboratoři jsme se přesunuli do třídy, ve které jsme měli napsat teoretický test. Ten mně připadal těžší než minulý rok.

Po obědě v menze jsme se šli ještě podívat na výsledky. Moje nálada byla podobná jako při okresním kole - příšerná nervozita, ale tentokrát mnohem větší. Chtěl jsem především splnit svůj slib, který jsem minulý rok dal paní učitelce, že budu mezi prvními pěti. Při vyhlašování jsem začal pociťovat obrovskou úlevu, především když jsem zjistil, že jsem mezi úspěšnými řešiteli a pak mezi prvními pěti. Když jsem zůstal jenom já a kamarád z gymplu a vyhlašovalo se druhé místo, už jsem si stoupal, když v tom zaznělo jeho jméno. Tak jsem zvítězil v krajském kole Biologické olympiády. Byl jsem velmi rád, že už to mám za sebou a že jsem takto uspěl. Nejvíc mě ale překvapila odměna za první místo - židle. Mimo to dvě knížky, mapa a dvě propisky.

Tímto bych chtěl moc poděkovat paní učitelce Malinkovičové za to, že mě připravovala a že to nějakým zázrakem vydržela.

Související články

• Šťastná třináctka
• Z první ruky