Po loňském úspěchu v regionálním kole soutěže Občan jsme letos vyslali soutěžit rovnou dvě družstva. Jedno tvořili loňští vítězové Štěpán Káňa, Jakub Holobrádek a Kateřina Mrázová z 9. B, o druhé se postarali nováčci v soutěži Kristýna Osičková, Kateřina Gálová a Martina Tučková z 8. B. Za odměnu s námi jel i Lukáš Helešic, který se poctivě připravoval pro případ, že by se některý ze soutěžících nemohl klání v Hodoníně zúčastnit.

O jakou soutěž jde, kde se soutěžilo a jakého výsledku jsme dosáhli, se dovíte z následujících příspěvků.

V úterý 11. května proběhla v Hodoníně v Masarykově muzeu a na radnici regionální soutěž Občan s podtitulem T. G. Masaryk a jeho doba. Soutěže se zúčastnilo deset družstev z okresu Hodonín a Břeclav. Náš okres zastupovala dvě družstva, obě z naší školy. Soutěžní úkoly byly celkem čtyři - test vědomostí, doplňovačka (křížovka), skládačka a jako finále prezentace typického dne T. G. Masaryka. Myslím, že ze všech úkolů se nám nejvíce podařily doplňovačka a finále.

Soutěž Občan - TGM a jeho doba - byla pěkně nachystaná a zorganizovaná. I kdybychom nevyhráli, nelitoval bych ztraceného času. A navíc jsme potkali naše bývalé učitele - E. Dřímalovou a A. Pokorného. Ono setkat se s bývalými učiteli vždy potěší.

Jako minulý rok, tak i letos naše družstvo vyhrálo. A to díky rychlým nohám a chytrým hlavám, ale také hlavně díky tomu, že jsme podali slušný kolektivní výkon ve finále, který porota i diváci ocenili prvním místem.

Z celé soutěže jsem si nejvíce užil právě závěrečný úkol (již zmiňované finále). Měli jsme vytvořit prezentaci nebo scénku o tom, jaký byl denní program prezidenta TGM. Do finále postoupila tři družstva a my jediní jsme si vybrali herecké provedení, ostatní dvě skupiny si zvolily prezentaci - povídání. Dlouho nezapomenu na ranní vstávání, četbu novin, podepisování důležitých listin v podání Kuby Holobrádka coby pana prezidenta, odpolední projížďku na koni (kůň byl v tomto případě Kuba a já pan prezident - záměna vzhledem k tělesné konstituci nás obou) či na čaj o páté s E. Benešem. Měli jsme na to pět minut - pro nás času málo, protože jsme chtěli, aby se TGM večer ještě podíval na Ch. Chaplina. Ani Ach synku, synku jsme nezazpívali na závěr. Ale i bez těchto scének se myslím většina bavila. A my jsme se bavili též, jen jsme to pochopitelně nedávali příliš najevo.

Závěrem bych chtěl poděkovat Kubovi a Katce za dobrou kolektivní spolupráci a paní učitelce Jitce Bálkové za přípravu. Byl to pěkný den.

Štěpán Káňa, 9. B

Na této soutěži o TGM jsme museli splnit několik úkolů. Při některých jsme mohli hledat odpovědi v expozicích muzea, ve kterém většina soutěže probíhala, ale například při testu jsme museli vsadit na své znalosti. Poté jsme se přesunuli na hodonínskou radnici, kde jsme se mohli jít podívat na vyhlídkovou věž, ze které bylo vidět široké okolí Hodonína. Na městském úřadě také probíhalo finále soutěže. Bohužel jsme se do finále neprobojovali, ale jsem ráda, že jsem se mohla této soutěže zúčastnit. Také bych chtěla pogratulovat vítězům, jelikož to vyhráli naši deváťáci .

Soutěž o TGM se zdála celkem zajímavá. Je to určitě mnohem lepší strávení času než ve škole . Navíc jsme se dostali strmými schody na vyhlídkovou věž, odkud jsem nedoufala, že slezu. Jsem i ráda, že jsem po dlouhé době viděla naše bývalé učitele. Jsem spokojená. Výlet s kamarády, bez školy, tak to má být...

Tentokrát jsem dostal roli náhradníka a musím říct, že jsem ji zahrál velmi dobře . Mohl jsem si prohlédnout hodonínskou radnici a Muzeum T. G. Masaryka, kde se mi nejvíce líbila expozice o Masarykově rodině. Těším se na příští rok a doufám, že budu moci reprezentovat naši školu v této soutěži.

Po příjezdu do Hodonína jsme se vydali po Národní třídě k nám již důvěrně známému Masarykovu muzeu, kde nás paní průvodkyně po slavnostním zahájení bleskově provedla po jejich expozici. Na můj vkus to bylo bleskové až moc.

Tříčlenná družstva byla rozdělena na poloviny. Jedna z nich nejdříve zhlédla film o Masarykovi a na jeho základě potom vypracovala test. Zbytek týmů zatím luštil křížovku, jejíž tajenkou byl Masarykův citát. Poté se úkoly vyměnily.

Po těchto úvodních kolech jsme se vydali na místní radnici, kterou jsme si prohlédli po vypracování části zvané skládačka. Po návratu z radniční věže už byly spočítány body ze základní části, a tak jsme při pohledu na výsledkovou tabuli mohli zjistit, že se nacházíme na druhém místě, což nám zaručovalo postup do finále, kde bylo naším úkolem zahrát scénku či jinak přiblížit Masarykův prezidentský den. Přestože jsem měl z této části největší obavy, musím se přiznat, že jsem si ji nakonec docela užil. Naše ztvárnění bylo jak porotou, tak diváky označeno za vítězné, takže obhajoba loňského prvenství se zdařila.

Celkový pocit z této soutěže mám velmi dobrý a musím říct, že nějak takto si představuji moderní vzdělávání.

A mně nezbývá než dodat, že to byl úspěšný den a opravdu příjemně strávený čas. Také chci poděkovat oběma družstvům za svědomitou přípravu a Kubovi, Katce a Štěpánovi poblahopřát k vítězství. Štěpánovi navíc patří i velký dík za to, že byl hlavním iniciátorem. Nebýt jeho, možná bychom do soutěže ani nebyli zapojeni. S chutí a nadšením se práce lépe daří.

Na samý závěr si neodpustím osobní poznámku. Stejně jako pro žáky bylo příjemné setkání s učiteli, kteří je na Slovácké učili, bylo pro mě milé, když jsem zezadu na rameni ucítila lehoulinký dotek doprovázený nesmělým dotazem: „Nejste paní učitelka Bálková?" Otočila jsem se a hlavou mi prolétly tisíce tváří, u jedné jsem se zastavila a pojmenovala: „Staňka." Po dvaceti letech jsem se setkala se svou žákyní, kterou jsem učila v Moravském Žižkově. Dnes je také paní učitelkou, dokonce češtinářkou jako já.