„Bohové," řekl Filemon, „dovolte nám stát se strážci a sluhy toho krásného chrámu, a až se naplní náš čas, kéž bychom zemřeli ve stejnou chvíli. Celý život jsme spolu žili ve svornosti a věrně jsme stáli při sobě. Ať nikdy nespatřím hrob své ženy a mne ať nemusí ona pohřbívat." (Eduard Petiška: Staré řecké báje a pověsti)

Dne 6. 4. 2010 se třídy 6. B a 6. C vypravily na výlet do brněnského divadla Polárka na Starořecké báje a pověsti, kde zhlédly pět pověstí: Král Midas, Ikaros, syn Daidalův, Mínotaurus, Prométheus a Filemon a Baucis.

Mně osobně se líbila poslední pověst o Filemonovi a Baucidě. Vypráví o době, kdy olympští bohové občas putovali po zemi, aby zjistili, jak lidé žijí. Jednou převlečení za chudé lidi navštívili stařičkou babičku a dědečka, poprosili je o trochu jídla. Stařenka jim uvařila polévku. Bohové se jim odvděčili tím, že mohli mít jakékoli přání, které bude splněno. Přáli si, aby mohli umřít ve stejnou dobu. A tak se i stalo. Jejich duše byla převtělena do stromů dubu a lípy. A jejich větve se stále dotýkají.

Po představení herci divákům předali sazeničky dubu a lípy se slovy, že je máme zasadit vedle sebe, aby se koruny stromů dotýkaly. Jejich přání splní, oba stromky vysadí a fotky z akce pošle do divadla ZŠ Lednice.