Poslední únorový čtvrtek proběhlo na naší škole okresní kolo ve šplhu ve čtyřech kategoriích - mladší žáci, mladší žákyně, starší žáci, starší žákyně.

Měli jsme nadějné zastoupení ve všech kategoriích, své výkony ze školního kola beze zbytku potvrdili Ivan Kábrt (2,42) a Karolína Nevělíková (2,80) a vybojovali první místo mezi staršími.

Výkony obou vítězů jsou obdivuhodné, gratulujeme a přejeme parádní odraz a rychlé ruce a nohy v dalších soutěžích!

Související článek.

Karolína umí dobře šplhat, ale také o tom dovede pěkně psát.

Skály

Autor: Karolína Nevělíková, 9. B

Pod pojmem skály si skoro každý představí vysoký kus kamene, který se jen tak povaluje v přírodě, ale tomu tak není!

Skála není jen kus kamene, který překáží, ale je to citlivá část přírody, jako urostlý muž, který čeká na svou dívenku...

Já osobně jsem za ně moc ráda, jelikož jsou součástí sportu, který provozuji. Jen si to představte. Je krásný letní den, baví vás lezení, a proto jste vyrazili do skal. Svítí sluníčko, nebe bez mráčku a přitom sportujete v přírodě. Nádhera!

Jak jsou velmi krásné, tak jsou i velmi nebezpečné. Když jsme byli na táboře na Slovensku, vydali jsme se lézt do bývalého lomu. Lezeme, lezeme a naráz mi zůstane obrovský kus kamene v ruce. Ono by to celkem bolelo, kdyby na někoho spadl.

Existují různé typy skal. Pískovce, slepence, žula, ale pro mě je nejlepší vápno. Jsou různě vysoké, rozmanitě vytvarované, mají odlišnou strukturovitost. Je poměrně nepříjemné, když lezete v zimě, chytnete se za dva prsty malého chytu sotva na půl článku, začnete se zvedat do dalšího chytu a ruka vám ustřelí. Potom máte na prstu šeredně sedřenou kůži a nemálo to bolí. Věřte mi, mám s tím vlastní zkušenosti. Čím je skála drsnější, tím je riziko poranění větší. Asi sotva si sedřete prsty na hladké skále, co?

Važme si skal, protože jsou nenahraditelné. Sice existují napodobeniny, umělé lezecké stěny, ale to už není ono. Ty jsou vhodné na pořádný trénink!