Už když jsme s Karolínou odjížděly na soutěž, měla jsem v hlavě titul dnešního článku. Ve chvíli nápadu měl jeden význam, když myšlenky rovnám a písmena skáčou na papír, dostává ještě další.

Zhruba před měsícem Karolína Laucká předvedla své mimořádné nadání pro zvládání německého jazyka a neskonalou píli své vědomosti a dovednosti prohlubovat. Po zásluze byla odměněna prvním místem v okresním kole soutěže v německém jazyce. Toto vítězství posunulo Karolínu do krajského kola, které včera pořádala Základní škola Brno, Antonínská ulice.

Nadešel večer před krajskou soutěží, vyměnily jsme si s Karolínou upřesňující maily a popřály si dobrou noc. Příští ráno jsme se sešly na břeclavském nádraží, paní Laucká nám zkontrolovala boty, aby holky z „lontu" nedělaly ve městě ostudu, Karolíně popřála do ouška nějaké tajemství a s humorem jsme odcházely do vlaku.

Ve škole jsme byly první, ještě neměli ani nalepeny směrovky, kde se soutěž koná, ale Karolína si to pamatovala od loňska. Po chvilce nás dvě přivítala paní z organizačního týmu a nenápadně nás upozornila, že asi začneme později. Tuto informaci postupně sdělovala všem příchozím. Tak se začátek posunul o necelou hodinku, ale nijak to průběh nenarušilo. Děvčata si mezi sebou začala povídat a možná z nich i částečně spadla nervozita. Samotná soutěž plynula svižně a kolem poledne jsme si měly (ypsilon je záměrně - soutěžící, porota, doprovod - jen ženy) jít vyslechnout, jak vše dopadlo.

Nahrnuly jsme se do maličké učitelské kuchyňky, kde soutěž také probíhala, natěsnaly se jedna na druhou kolem stolů a dřezů a visely jsme na rtech předsedkyně poroty, jaká jména a v jakém pořadí pronese. Jelikož Karolína obhajovala loňské vítězství, neskrývaly jsme velkou míru nedočkavosti. Paní začala třetím místem, to Karolína nebyla, pak přišlo druhé místo, také ne. Tak už zbývalo jen první. Následoval proslov v němčině zakončený „Karolína Laucká". Ale protože Karolínin výkon byl ojedinělý, paní porotkyně se rozhodla v toku německých pochvalných slov pokračovat. Stály jsme s Karolínou naproti sobě, nemohla mi tlumočit, tak jen šeptla: „Plný počet." To mě rozesmálo, tomu jedinému jsem rozuměla. Karolína přijala gratulace, vyplnily jsme přihlášku do ústředního kola a odešly jsme slavit do mé oblíbené pizzerie. Cestou ještě poslala sms paní učitelce Blance Kumštové, která ji na soutěž připravovala. Při obědě došla řeč na pana Kokiho (Karolínin pejsek) a tu jsem si vzpomněla, že jsem naší kočičí slečně slíbila přivézt z Vaňkovky bonbony. Pelášily jsme tam a udělaly jsme dobře, protože galerie se přioděla do velikonočního pláštíku a moc jí to sluší. Karolína udělala pár snímků pro mamku a šly jsme na vlak domů.

Karolína letos započala jako první s boji v krajském kole, byla první vlaštovkou z pětice našich úspěšných řešitelů okresních kol, bojovníků v kolech krajských. Kéž by byl první vlaštovkou i její vítězný boj.

Karolíně blahopřejeme, chováme obrovský obdiv k jejímu umění a držíme palce v Praze!!!

Související článek:

• Fajn výlet