Leden je pro nás takový závod s časem, proto také tak rychle uběhne.

„Nevíte, u koho je katalog 9. A?" „Neviděli jste katalog 8. A?" „Jé, nemáš katalog 6. A?" „Já nevím, kdy to 7. A napíšu." „Už se našel katalog 8. A?" „Neviděli jste Vlastika (třídní 8. A), nemá ho on?" „Právě že on ho také hledá." Tyto a podobné repliky se nesly včerejší odpolední, ba i večerní sborovnou. Sportovní třídy totiž odjíždějí na hory, a proto se jim musí v předstihu uzavřít klasifikace. A termín byl stanoven na 13. leden. Ostatní třídy mají ještě týden čas.

Po tomto zahřívacím kole nás čeká ještě několik etap, než dojedeme do cíle. Klasifikace se uzavírá 20. ledna, podklady pro pedagogickou radu odevzdávají třídní učitelé 22. a vše se rozhodne na pondělní radě 25. ledna. Mezitím se musí vysvědčení napsat a uložit na síťový disk. Podklady pro tisk s případnými korekturami na základě závěrů pedagogické rady se musí doručit do úterního rána. Zde je závod přerušen dnem volna. Další den to bude rovinka - provede se kontrola shodnosti klasifikace na vytištěném vysvědčení se známkami v katalogovém listu žáka a třídním katalogu. Při této kontrole si vypomáhají kolegové navzájem a ověřují správnost společně, aby byla jistota, že žáci dostanou vysvědčení naprosto v pořádku. Ještě zbývá vysvědčení podepsat, orazítkovat a takto připravené přenocuje v zásuvce pracovního stolu a počká na hodinu vydání. Letos vjíždíme do cíle ve čtvrtek 28. ledna. Od pátku do neděle máme čas na zotavení a od pondělí zase trénujeme, vždyť další Tour de Slovacka jedeme ani ne za půl roku.

Dnes nemám žádný odkaz, ale úsměvnou historku spojenou s vydáváním vysvědčení. Znám ji z vyprávění a pochází z doby, kdy se vysvědčení psalo ještě ručně. Naše milá kolegyně, dnes už bývalá, si den před rozdáváním vysvědčení ještě jednou zkontrolovala, zda má vše v pořádku, a s dobrým pocitem odcházela domů. Ráno druhého dne si chtěla vysvědčení nachystat na stůl, ale nenašla je tam, kde je hledala. Nezbylo nic jiného, než napsat vysvědčení znovu. Děti přece nemohly jít domů bez vysvědčení. Jenže také nebylo už moc času, a tak každá paní učitelka prvního stupně napsala dvě tři vysvědčení a situace se zachránila. A jak to bylo s originálním vysvědčením? To přesně nevím, ale našlo se. Určitě při hledání něčeho jiného, jak už to bývá.