...tak má koukat, aby byl. Tento výňatek z citátu jednoho z nejmoudřejších Čechů 20. století (J. Werich) mě napadl v posledních dnech, ve kterých jsem sledoval konání Jakuba Holobrádka z 9. B. Tato, nebojím se říci , osobnost naší školy totiž vše, do čeho se pustí, dělá s vervou, zaujetím a snahou o co nejlepší výsledek. Ať už jsou to soutěže vědomostní nebo sportovní.

Z mého pohledu nejdříve se „probojoval“ do krajského kola Matematické olympiády v Brně, kam jsem jej doprovázel ve středu 24. března. Bez větší trémy a obtíží se pustil do docela složitých příkladů této soutěže. Ihned po skončení se zajímal o správné řešení. Proto jsme se ještě na brněnském nádraží při čekání na vlak pustili do řešení jednotlivých příkladů. Bylo na něm vidět zklamání, když zjistil, že si špatně přečetl otázku a tedy jeho odpověď v jednom příkladu byla nepřesná. I když jsem jej chválil za dvě dobře vyřešené úlohy, nebyl plně spokojen. Inu perfekcionista.

Druhý „zážitek“ s Kubou je čerstvý, z velikonočních prázdnin. Jak už je napsáno v článku Softbalisté v Havlíčkově Brodu, byl Jakub členem týmu, který se zúčastnil kvalifikace do softbalových soutěží. A nebyl členem ledajakým. I když je softbal hra kolektivní, přesto výkon jednotlivce může mnohé ovlivnit. A Jakubův výkon, který byl ve všech utkáních vynikající (ať už hrál na pozici nadhazovače nebo na tzv. spojce), zaujal natolik, že za mnou po utkání s domácími mistry republiky přišel jejich trenér pan Dušan Šnelly, shodou okolností také trenér juniorské reprezentace ČR v softbalu, s nabídkou pro toho „šikovného vysokého hráče s číslem šest“, aby se v létě zúčastnil výběrového soustředění juniorské reprezentace. To je myslím výborné ocenění Jakubovy práce, nemyslíte...?