Dne 8.10.2009 třídy 9.C a 9.D navštívili tradiční vinařskou obec Velké Bílovice, která se pyšní velkým množstvím vinných sklepů. Téměř ke každé bílovické domácnosti patří vinohrad a vinný sklep.

Naše první zastávka byla v malém vinařství Habánské sklepy. Přivítal nás pan Josef Svoboda a provedl nás celým areálem. Prošli jsme přes lisovnu, sklepy až do starého Habánského sklepu, kde nám pan Svoboda pověděl co nejvíce o starých Habánech, jako skupině reformních novokřtěnců, mírumilovných a pokrokově smýšlejících lidí, kteří tyto sklepy založili již roku 1614, v době největšího rozmachu vinařství na Moravě. na Moravě brzy získali respekt jako zruční řemeslníci, výborní stavitelé a zejména jako vynikající vinaři. Zakládali vinice, budovali sklepy a zavedli na tehdejší dobu pokrokové způsoby ošetřování vinic. Jako výborní stavitelé postavili mnoho vinných sklepů. Čas pokročil o čtyři staletí a Habáni z Velkých Bílovic již dávno odešli do USA. To podstatné z jejich doby však v Habánských sklepích přetrvalo: houževnatost a pracovitost zdejších vinařů, úcta k půdě a révě i pečlivý dohled na každou fázi výroby vína. Díky tomuto dědictví vznikají i dnes v Habánských sklepích unikátní vína s neopakovatelným charakterem, mezi které například patří Svatovavřinské, Frankovka, Modrý Portugal, Ryzlink rýnský, Rulandské bílé nebo třeba Veltlínské zelené. Nežli jsme se dostali až k tomuto, nejdříve nám pan Svoboda pověděl celý postup výroby vína. Nejprve se musí hrozen oddělit, pak se převeze do lisovny, kde se pomocí válců vylisuje a přesune do obřích sudů o objemu 25 000 l a 15 000 l, kde pod stálou kontrolou přetrvává asi 3 měsíce.

Myslím že jsme snad všichni s touto exkurzí do Habánských sklepů byli spokojeni a že jsme se dozvěděli mnohé zajímavého.

Zde náš pobyt v Bílovicích však nekončil, ale posunuli jsme se zhruba o 2 kilometry dále, do centra obce, přesněji do vlastivědného muzea, kde byla výstava zdejších krojů, fotografie krojů sousedních obcí a dobová světnička s různými věcmi používanými v té době v domácnostech, o těch nám pověděla paní ze zdejšího obecního úřadu, který se nacházel nedaleko muzea, které nám ve srovnání s vinařstvím připadalo poněkud nudnější.

Jakmile jsme muzeum opustili dostali jsme zhruba hodinový rozchod a pak se vydali na autobusovou zastávku a autobusem domů.

Celá návštěva Velkých Bílovic se myslím vydařila, a určitě bychom mohli takovéhle exkurze pořádat častěji.

Veronika Řeháčková, 9. C

Fotogalerie